• 04 ÚNO 15
    Kapsulární kontraktura – kapsula

    Kapsulární kontraktura – kapsula

    Kapsulární kontraktura je jednou z komplikací, které mohou nastat po augmentaci poprsí pomocí prsních implantátů. Vložené prsní implantáty jsou pro lidské tělo cizí materiál, se kterým se tělo přirozeně snaží vyrovnat.

    Tělo má dvě možnosti, jak naložit s nežádoucím cizím tělesem – prsním implantátem:

    1. implantát nepřijme a vypudí ho z těla ven
    2. implantát přijme, ale vytvoří kolem něho opouzdření (vazivové pouzdro) tzv. kapsulu, která je tvořena několika složkami (krevními cévami, fibroblasty,kolagenem)

     

    Kapsula se vytváří nezávisle na povrchu implantátu nebo na materiálu, kterým je implantát vyplněn. V ideálním případě zůstává kapsula tenká, elastická a při dostatečném pokrytí implantátu prsní tkání je v podstatě neviditelná.

    Někdy se však stane, že tělo vytvoří pevnější kapsulu – vazivové pouzdro je silné a tuhé a začne implantát stlačovat a to tak silně, že může dojít k jeho deformaci. To je nežádoucí stav, označujeme jej jako pooperační komplikaci – kapsulární kontrakturu. Prsa působí nepřirozeným dojmem, protože jsou deformovaná a ztuhlá, žena může pociťovat bolest a napětí v oblasti prsou. Obvykle se kapsulární kontraktura vytvoří v prvních měsících po zákroku, není však vyloučeno, že vznikne mnohem později.

    U kapsulární kontraktury rozlišujeme dle závažnosti 4 stupně tzv. Bakerovy stupnice:

    1. Baker stupeň I : prsa jsou normálně jemná a působí přirozeně
    2. Baker stupeň II:  kapsulární kontraktura, kolem implantátu je hmatná jizevnatá tkáň; prsa jsou mírně ztvrdlá a působí přirozeně
    3. Baker stupeň III:  vnímáte ztvrdnutí prsou, které vypadají abnormálně (viditelná deformace)
    4. Baker stupeň IV: nejzávažnější typ kapsulární kontraktury, prsa jsou tvrdá, bolestivá a vypadají abnormálně (velká deformace)

     

    Dle vědeckých studií se přibližně 60% všech kapsulárních kontraktur objeví již v prvních 6 měsících po zákroku a 90% v prvním roce po operaci prsou.

    Na tvorbu kapsuly má vliv také uložení implantátů (pod žlázu nebo pod sval). Je dokázáno, že uložení implantátu pod sval snižuje riziko vzniku kapsulární kontraktury až o 40% proti uložení implantátu pod prsní žlázu.

    Lze předejít kapsulární kontraktuře?

    Poznatky moderní medicíny o operacích prsou s implantáty s texturovaným či mikro-texturovaným povrchem a vnitřní výplní kohezivním silikonovým gelem vykazují riziko vzniku kapsulární kontraktury přibližně 5%.

    Použitím optimální operační techniky (např. vytvořením dostatečně velké dutiny pro implantát již při operaci) a umístěním implantátu pod sval (či částečně pod sval, tzv. Dual-Plane) lze navíc toto riziko možného vzniku kapsulární kontraktury  výrazně snížit. Riziko vzniku kapsuly může snížita také důsledné respektovaní doporučení plastického chirurga:

    1. nošení zdravotní kompresivní podprsenky po zákroku po stanovenou dobu
    2. užívání antibiotik v prvním dnech po operaci
    3. striktní dodržování klidového režimu v prvních cca 6-8 týdnech po zákroku

    Co dělat, když máte kapsulární kontrakturu?

    O postupu řešení se rozhoduje podle stupně závažnosti kapsulární kontraktury. Pokud kapsulace nečiní pacientce problémy, není nutné přistupovat k reoperaci, stav se pouze sleduje, eventuelně jsou doporučeny masáže či nasazena medikace.

    U těžších forem kapsulace je obvykle nutné provést reoperaci, kdy je kapsula chirurgicky uvolněna. V extrémních případech je i následná operace či více operací bez úspěchu a implantáty musí být definitivně z těla vyjmuty.

    Někteří výrobci mají kapsulární kontrakturu zahrnutou ve svých záručních podmínkách. Konkrétní záruční podmínky je třeba dobře prostudovat, pokud kapsulární kontraktura je předmětem záručních podmínek, obvykle jen v závažnosti III. nebo IV. stupně Bakerovy stupnice. A i další související skutečnosti se mohou u jednotlivých výrobců lišit – někteří přispívají na reoperaci atd.